Josef Hubáček (1887-1961)

Josef Hubáček

Josef Hubáček, syn Valentýna Hubáčka a Uršuly roz. Bláhové se narodil 30. dubna 1887 v Březolupech č. 170 za pomoci báby Barbory Krystkové. Druhý den byl farářem Ludvíkem Dočkalíkem pokřtěn a za kmotry mu byli čtvrtník z Březolup Prokop Andrýsek s manželkou Františkou.

Ve 28 letech se 20. července 1915 v Březolupech oženil s o rok mladší Josefou Krejčiříkovou (1888-1976). Oddával je kněz František Valenta a za svědky šli domkaři z Březolup Jan Hubáček a František Křelka.

Josefa se narodila 24. května 1888 v Březolupech č. 32 jako dcera podruha Josefa Krejčiříka a jeho manželky Anny roz. Hrdinové.

Josef a Josefa měli děti:

  • Božena se narodila 1. června 1916 v Březolupech, zemřela svobodná v roce 1937
  • Bohumil se narodil 11. srpna 1918 v Březolupech, manželka Zdeňka Homoláčová (1923-1974), zemřel v roce 1977
  • Bohumír se narodil 22. ledna 1922 v Březolupech, manželka Anna Šilerová (1920-1996), zemřel v roce 1986
  • Bohuslava se narodila v roce 1924, zemřela svobodná v roce 1950

V roce 1921 žije rodina v Březolupech č. 249. Josef (34) pracuje v kostele jako varhaník, Josefa (33) vede domácnost. Naživu jsou děti Božena (5) a Bohumil (3).

Josef Hubáček zemřel v 74 letech 10. října 1961.

Josefa Hubáčková roz. Krejčiříková zemřela v 88 letech v roce 1976, pohřbena ve Valticích.

hrob Josefa a jeho dcer, Březolupy

Josef oslepl po prodělaných neštovicích. V osmi letech byl přijat do brněnského ústavu pro nevidomé. Ve škole patřil mezi slabší žáky, o hudbu se nijak zvláště nezajímal. Po absolvování neúplného školního vzdělání se učil řemeslu košikářskému. Jednou obdržel z domova dopis, ve kterém mu rodiče napsali, že se v Březolupech uvolnilo místo varhaníka, tak ať se „honem vyučí“ hrát na varhany. Josef se tedy dal do studia se vší vervou. V průběhu studia se ukázalo, že má docela dobré hudební předpoklady. V roce 1908 ústav opustil a ihned nastoupil na místo varhaníka. Brzy si osvojil základní znalosti liturgie i opsal potřebné náboženské hudebniny do Braillova písma. Z místních občanů sestavil smíšený pěvecký sbor. Měl velmi malý plat, ale při své skromnosti vystačil. Farníci si svého varhaníka vážili, protože s jejich životem srostl, prožíval s nimi starosti i zábavu. Mimo varhaničení se věnoval sadařství. Zajímal se o historii a dovedl po večerech pěkně vypravovat.

zdroj: Josef Smýkal – Tyflopedický lexikon jmenný